Stará láska...

".......Budoucnost je v rozbití bariér mezi folkem, rockem a moderní hudbou - jak se to daří např. Tracy Chapmanové, Suzanne Vegové, Stingovi a u nás Nerezu...", to jsou slova novináře Jiřího Studeného stará více než sedm let. Dnes je zřejmé, nakolik byla pravdivá. Budoucnost právě nastala. Hudba vypadla ze šuplíku, vzájemně se oplodnila a nejodvážnější kousky se uhnízdili na vrcholech hitparád. Průhlednost přestala být důležitá, žánrová rafinovanost zevšedněla, technické možnosti neohromují. Světem hýbou fúze, multimédia, virtuální realita, informační superdálnice, UFO a McDonald. Jenže přesto - nebo právě proto - nosíme znovu kalhoty do zvonu, stará saka po dědovi, píšeme zamilované básničky, touláme se pod Petřínem, hlídáme si svá stará a už trochu ošumělá místa v duši a posloucháme Nerez.

V době kdy v Evropě řádí ABBA, v Americe "Horečka sobotní noci" a v Československé socialistické republice komunismus, vzniká jedno z mnoha duet zpívajících "obyčejné písničky". Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský, alias Vřešťál & Sázavský.

Dvojice vysokoškolských studentů si kupuje první dražší kytary za první našetřené peníze z brigády a zkouší první společné akordy. Netrvá to dlouho a dostavují se první úspěchy u slečen, u občasného publika a záhy i u odborníků (na fotografii oba pánové s "Příbramským permoníkem", hlavní cenou stejnojmenné hudební soutěže).
Zatím vysokoškolačka Zuzana Navarová stále vystupuje s královehradeckou skupinou Výlety. Její osobitý výraz a především naprosto vyjímečný hlas motá hlavu prvním posluchačům. Ani ona nesedí v koutě a v soutěži mladých zpěváků brzy vyhrává tranzistorové rádio. Vedle toho začíná hltat latinsko-americkou kulturu, trávit téměř veškerý volný čas s kubánskými studenty a dělat všechno pro to, aby byla vybrána na stáž do Havany. O existenci dua Vřešťál & Sázavský nemá ani ponětí. A o tom, že s nimi jednou vytvoří slavnou skupinu už vůbec ne. Až do jednoho osudového večírku.

K dosavadním dvěma kytarám a třem hlasům se přidává majitel orientálních - konkrétně lybijských - bubínků, vysokoškolský student Andrej Kolář. Společné písničky začínají mít později tolik obdivovanou výrazovou barevnost. Čtverice sází nejen na svůj talent, ale také na uplatnění originálních nástrojů (řada jich má původ mimo české klimatické pásmo).
Začínají si říkat Nerez.

První živé vystoupení před "opravdovým" publikem proběhlo na Portě v Plzni. To už se s Nerezem hraje na kontrabas Vladimír Vytiska. Dosud neznámý soubor se stává největším překvapením. Z finále si odnáší hlavní cenu. Na pražské Vokalíze získává Zuzana cenu za nejlepší vokální projev. Některé slavnější kolegyně jsou přistiženy, jak při jejím zpěvu natahují uši. Natáčejí se první studiové snímky. Studium na vysokých školách pokračuje. Ale už nejen ono.

Nerez se opět účastní nejvýznamnějších hudebních soutěžních přehlídek v zemi, Porty a Vokalízy. Hlavní ceny, které získává na obou, už překvapením nejsou. Druhý festival byl v tisku dokonce neoficiálně nazván "Vokalíza značky Nerez". První hit "Tisíc dnů mezi námi" přesahuje hranice folku, kam se mnozí pokoušejí Nerez zařadit, a dává tušit, že tahle kapela zdaleka nemá chuť jen na folkové festivaly. Kola se roztáčejí a studium na vysokých školách vrcholí.


Raketový start souboru vyvolává - jak bývá zvykem - různé reakce. Na jedné straně se protagonisté měně úspěšných skupin pokoušejí napodobit nenapodobitelné. Sypou rýži do prázdných plechovek od tenisáků, zčtyřnásobují svoje instrumentální vybavení, podomácku vyrábějí řadu cinkajících, vrzajících, bublajících, řehtajících a jiných hlasitých předmětů, pokoušejí proniknout do tajů hry na conga. Na straně druhé publikum na koncertech Nerezu tleská jako o život a domáhá se dalších a dalších přídavků. Tisk nezařaditelnou hudbu charakteristickou krystalickým zvukem u nás nevídaně barevným zpíváním označuje za "čarování", což vylučuje nutnost stylové specifikace. Soubor tráví víc hodin ve studiu. A někteří členové již také v pracovních procesu.

Odchází Andrej Kolář.
Vznikají nové skladby, jejichž stylové začlenění je méně a méně jasné. Folk to není, rock to není, jazz to není, trochu samba, trochu reggae, trochu folklór... Lidem je to jedno a skupině rovněž. Problém mají pořadatelé velkých profilovaných festivalů. Nerez se hodí všude a přitom vlastně nepatří nikam. Na běžných koncertech je všechno obráceně. Publikum je tvořeno všemi generacemi posluchačů. Křehkost a průzračnost písniček proniká hluboko do citlivých duší, dvojice se chytají za ruce, někdy i ty, které nepřišly spolu, generace zmámeně splývají.

...A členové Nerezu přemýšlejí o prvním elpíčku.

První elpíčko je na světě!
Dostalo název "Masopust". Příznivci skupiny již nemusejí žíznivě lovit v rádiových vlnách a nahrávat si necelé pasáže zamilovaných písní na magneťák. Vinylový kotouč se na gramofonu může otáčet od rána do večera. Kolik večerů při svíčkách pamatuje "Sambu v dešti", kolik citově rozervaných branců si cestou na vlak broukalo "Javor", kolik pocitů dovedou evokovat "Kočky" a jak se žije "Do posledního dechu"! Každá skladba mění od posluchače k posluchači příběh. I to patři k Nerezu. Je vydáno společné EP s přáteli muzikanty Karlem Plíhalem a Slávkem Janouškem
"Imaginární hospoda". Členové Nerezu až dosud zařazeni v pracovním procesu tento opouštějí - Zuzanu, Zdeňka a Víta vítá další škola.

Umění vítězí.

Zdeněk Vřešťál vydává vlastní autorské EP "Písničky ze šuplíků". Místo do zaměstnání docházejí Zuzana, Vít a Zdeněk znovu pilně do školy - od konce minulého roku jsou jedněmi z prvních posluchačů nově otevřeného dálkového oboru pražské Statní konzervatoře zaměřeného na populární hudbu.
Po promocích se připravují na druhou - a Zdeněk dokonce na třetí - maturitu ve svém životě.

A chystá se....

.....další album "Na vařený nudli". Je zdařilým pokusem o tvarově sevřenou kompozici. Podepisuje se na ní i nástrojové obsazení, v němž větší slovo dostávají saxofony Václava Bratrycha, hudebníka, který se po vydání alba stává právoplatným členem Nerezu. Téměř stejnou pozornost jako nahrávky přitahuje obal alba. Vyřádil se na něm dvorní výtvarník Nerezu Michal Cihlář. A tak zde vnímavé oko nachází mnoho užitečných informací - jak členové skupiny vypadali v kojeneckém a raně pubertálním věku, čí fotografie sbírají, jaká obrazová podobenství jsou jim vlastní a kudy se ubírali peripetie jejich osobností.
Přicházejí dobré zprávy - především pro Zuzanu. Nerez je delegován v rámci kulturní reprezentace Československa na festival přátelství na Kubě. Soubor prožívá dva horké týdny přímo u pramene kultury, která svými vlivy zasáhla celý svět. A nemohla se tudíž vyhnout ani Nerezu. Po návratu Zuzana a Vít píší hudbu k animovanému filmu Michaely Pavlátové "Křížovka". Zdeněk produkuje "LP na EP" "Drobné skladby mistrů", aneb dvanáct miniatur dvanácti předních písničkářů.

Událostí předprázdninové Prahy se stává týdenní festiválek pod názvem "Stará láska NEREZ a Vy". Nerez si podává mikrofon se známými osobnostmi spřízněných uměleckých žánrů. Staroměstské náměstí v tu dobu zažívá raritu. Jeden lidský hrozen "visí" pod Orlojem (turisté), druhý na začátku Pařížské ulice před vchodem do inkriminovaného dějiště festivalu (fanoušci a kamarádi).
Královohradecké divadlo letos uvádí hru "Anděl se vrací do Babylónu" s hudbou Zuzany a Víta. Koncem roku odjíždí celý soubor na pozvání do Španělska.
Je to krátce před vypuknutím listopadového vření v Praze. O dramatických změnách v rodné zemi se posléze dovídají ze španělských médií. Domů se vracejí do jiné reality. A vracejí se rádi.

Vychází třetí LP. Název dostává po velkém hitu "Ke zdi". V deseti písních nabízí nový rozměr hudby zvané "Nerez". Pořádá se týdenní maratónek pod stejným názvem jako loni , oslavující tentokrát desetileté výročí existence souboru. Ten se rozrůstá o dvě hbité ruce a spoustu bicích nástrojů, jejichž majitelem je perkusista Pavel Plánka. Nerez na pódiu houstne, zvuk kapely rovněž. Znásobené perkuse a zelektrizované nástroje propůjčují starým peckám rockový kabát. Tři zakládající členové cítí potřebu opět cosi založit. Povedlo se. Vzniká konsorcium "Nerez a Vy", které...




....vydává kazetu "Co se nevešlo...", na kterou se vešlo, co se nevešlo. Čili nahrávky, které dosud nepřineslo žádné LP, navíc v "live" verzích. Zuzana získává přestižní ocenění Českého hudebního fondu "Nejlepší libretistka roku 1990", zároveň je nominována na ocenění "Nejlepší zpěvačka roku 1990", které každoročně uděluje časopis Melodie. Ze souboru odchází Vladimír Vytiska - nahrazuje jej nový basista Františk Raba. Nerez absolvuje úspěšná vystoupení v zahraničí.
Další animovaný film Michaely Pavlátové "Řeči, řeči, řeči" opět s hudbou Zuzany a Víta sklízí vysoká ohodnocení na zahraničných festivalech, a je dokonce ve své kategorii nominován na Oscara.
Mezitím zmíněná autorská dvojice dokončuje dosud vrcholné dílo své týmové práce: hudbu k představení "Sevillský svůdce aneb Kamenný host", které v červnu uvádí v premiéře Národní divadlo.

Celkový počet prodaných desek souboru, který neměl nikdy v úmyslu promlouvat k masám a nebo se zaprodat líbivosti za každou cenu, překročil číslici 100 000. V létě přichází Zuzana se sólovým projektem - albem téměř výhradně kubánských písní, nazvaným "Caribe". Caribe je logickým vyústěním ohlasu, jež měly kubánské písně v jejím podání na koncertech Nerezu. Potvrdilo se, že česká citovost má k té subtropické velmi blízko, ačkoli se neprojevuje tak tělesně.
Mezitím jádro Nerezu hledá vyjádření pro svou další uměleckou cestu. Vítězí chuť se vrátit ke komornějšímu obsazení - tak jako na začátku. V této sestavě Nerez odjíždí opět do Španělska. Po návratu začíná pracovat na novém koncertním programu. Zuzana a Vít dokončují společně s Janem Nedvědem album "Morytáty a balady" zpracovávající lidový repertoár ne zrovna veselého charakteru. Iniciativa přišla od dramaturga Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů Vlastimila Pešky, který tato krvavá vyprávění opatřil pozoruhodnou hudbou. Před vánocemi zní Zuzanin hlas vedle jiných známých hlasů na společné nahrávce s Kontrabandem M. Svobody "Vánoční písně a koledy".

A ještě jednou Zuzana: začátkem roku je hudební kritikou navržená na cenu Gramy 92 v kategorii zpěvaček. Souběžně Zuzana pokračuje v samostatném koncertování s příležitostnou formací Caribe Jazz Quintet v jazzových klubech. A pozor! Nerez poprvé na cédéčku" Záznam živého vystoupení pod názvem "Stará láska NEREZ a Vy" se křtil v Malostranské besedě, a týden na to oslavoval vůbec prvním samostatným koncertem Nerezu v pražské Lucerně. Komu s kapely by se o tom před lety na večírku zdálo" Vydání CD provází mega-hit "Já s tebou žít nebudu" s rómskym tématem v refrénu. Píseň zní dennodenně z éteru a za pár dní si ji notuje kdekdo. Tím však rok nekončí. Pod stromeček skupina naděluje další CD "Nerez v Betlémě". Dosud málo známé i zcela neznámé koledy sesbírali a upravili Zuzana s Vítem z původních českých, moravských a slezských pramenů. Na natáčení si kapela zve řadu hostů., od členů České filharmonie, přes výtvarnici hrající na dudy, citeristu z Karlova mostu, harfenistku z Národního divadla, kolumbijského písničkáře až k samotným šéfům vydavatelství Monitor Records. Koncem listopadu se vyjíždí na "betlémský" koncertní maratón, který potrvá až do konce roku.

Zdeněk připravuje první sólové album "Čím dál víc Vřešťál" s nášupem své autorské tvorby.
Nerez mezitím chystá další bombu. Zve ke spolupráci skupinu špičkových instrumentalistů a připravuje s nimi společné turné. Vše má vyvrcholit další Lucernou. A taky že ano. Nezapomenutelný zážitek pro všechny. Písničky z repertoáru Nerezu přicházejí zaspívat současné hvězdy české pop-music. A jako časovaná nálož působí společné vystoupení Nerezu s romskou zpěvačkou Věrou Bílou.
Není pochyb o tom, že Nerez už patří k českým hudebním legendám. Jakými kvalitami soubor disponuje ostatně potvrdilo zredukování kapely na tři zakládající členy. Je až neuvěřitelné, kolik zvukové hutnosti a barevnosti "zmůžou" tři hlasy, dvě kytary střídavě baskytara nebo housle a miniaturní perkuse, které si Zuzana nosí na pódium v kapse.

Tohle je Nerez ve své nejsilnější podobě.
Tohle byl Nerez ve své nejsilnější podobě.

Přestože nenasytnost příznivců trvá a zájem pořadatelů o další koncerty neopadá, dochází v Nerezu k dohodě o dočasném útlumu společné práce. Organizmus kapely je vyčerpán. I Nerez jsou jenom lidi. Jednotlivý členové se vydávají vlastní cestou. Ale i jejich samostatné projekty - tentokrát převážně producentské - rostou jako houby po dešti. Zuzana se stává součástí nové formace Tres. Zkraje léta vychází i stejnojmenné album. Pódium ale neopouští ani Zdeněk, který vystupuje sám jako písničkář. Posluchačům se však po Nerezu stýská. Mnozí z nich už gramofon odnesli do bazaru a tím se připravili i o možnost poslouchat nerezovskou "klasiku" z gramofonových desek. Monitor naštěstí přinesl digitalizovanou reedici.

Šárka Kalusová, říjen 1995

           

     

      Ještě před rozpadem Nerez se každý z nás tří (Zuzana, Vít a Zdeněk) věnoval mnoha jiným aktivitám. Zuzana s Vítkem skládali muziku pro film a pro divadlo, účinkovali v reklamě na zubní pastu ("Zubní pasta Perlička, to je prostě jednička..." - hlasy v reklamě jsou mírně zrychlené, ale patří Navarové se Sázavským), Vítek se dokonce proslavil jako hlavní protagonista reklamy na Dobrou vodu, která se objevovala na všech televizních kanálech několik let. Zuzaně vyšlo sólové album Caribe, já jsem natáčel pro Monitor album Čím dál víc Vřešťál.
      Za zmínku stojí, že písně na albu Čím dál víc Vřešťál nahrávali muzikanti z tehdy velice slavné kapely Tichá dohoda a také plzeňští rockoví a jazzoví hráči (Ivan Audes, Karel Cába, Tomáš Marek a Michal Röhrich. S Michalem jsem se po letech sešel v doprovodné skupině Marie Rottrové.
      K mé sólové desce byl natočen i videoklip. Natáčel se v pražské Malostranské Besedě, a to k písní Válka s máslem. Hlavní role "ztvárnili" violoncellista Pavel Barnáš a hobojistka Martina Fialová, která se později stala členkou Neřež. Album Čím dál víc Vřešťál jsem ale vlastně nedokončil - i když vyšlo. V době, kdy už se hudební snímky na album míchaly, přišly totiž dvě zásadní nabídky - od Jaromíra Nohavici a od Vlasty Redla. Připravil a realizoval jsem turné "Vlasta Redl, AG Flek a Hradišťan" k jejich skvělému společnému albu a zároveň jsem začal produkovat Jarkovi Nohavicovi jeho desky. Takové nabídky se neodmítají, takže album Čím dál víc Vřešťál se "nějak" domíchalo, propagace téměř žádná, o koncertech nemluvě… Prostě jsem se sám na sebe vykašlal a začal jsem pracovat na velkých projektech - hlavně pro Jaromíra Nohavicu.

      Společné koncerty skupiny AG Flek a Hradišťan byly opravdovou událostí. Připravil jsem šňůru patnácti po sobě jdoucích koncertů. Všechny byly vyprodané - i onen památný v pražské Lucerně. Kromě uměleckých zážitků jsem si z tohoto turné odnesl i poznatek, že organismus Vlasty Redla je pravděpodobně nezničitelný. Každý den začínal vynikajícím koncertem od 20.00 hodin. Potom následoval večírek, který se vždy protáhnul do časných ranních hodin, 2 - 3 hodinky spánku, česnečka na probuzení a přesun do dalšího města. Během tohoto přesunu probíhaly také propagační rozhovory s Vlastou Redlem na soukromých rozhlasových stanicích. Například během cesty z Opavy do Hradce Králové navštívil Redl čtyři rádia a i přes jeho značnou společenskou unavenost to byly vtipné a chytré myšlenky - nestyděl bych se je otisknout - vše v přímém rozhlasovém přenosu stylem otázka - odpověď. Po příjezdu do místa konání následovala vždy zkouška a potom koncert, večírek do rána, přesun, rozhovory…. To vše patnáctkrát za sebou!!!
      Moje spolupráce s Jarkem Nohavicou začala koncertem 7.5.1992 v pražské Lucerně, který jsem pořádal. Jaromír se zde představil ve skvělé formě a vyvrátil tak varování všech sýčků, kteří nevěřili, že po návratu z léčení vydrží Nohavica odehrát koncert bez alkoholu. Vydržel dodnes a má můj neskonalý obdiv - kdo viděl Nohavicu začátkem devadesátých let, jistě pochopí… S Jaromírem jsem se samozřejmě znal už z dob totality - objížděli jsme společně různé Porty a Folkové kolotoče. Nerez a Jaromír Nohavica se na jaře 1982 dokonce setkali během Folkového kolotoče v Ostravě - Porubě. Byl to první velký koncert Nohavici i Nerez… Tenkrát jsem nemohl tušit, kolik společného nás ještě čeká! Ale o tom až příště…

V Praze, pondělí 19. května 2003

Zdeněk Vřešťál



Přídavek - písnička s akordy

      Ke každé kapitole Vám budu jako bonus posílat jednu písničku z repertoáru Nerez nebo Neřež. Pokusím se vždycky vzpomenout si na něco zajímavé, co vznik oné písně doprovázelo.
      Píseň Já s tebou žít nebudu se stala vlastně posledním hitem Nerez. Přinesl jsem ji někdy začátkem devadesátých let na zkoušku Nerez. Byla to pomalá balada s lehce zamyšleným textem. Tehdy Zuzana Navarová pronesla ono památné "uděláme z toho něco jiného: rom-pop!". Z textu romské písničkářky Věry Bílé si vypůjčila úryvek "ame tuha nádživava" - což prý znamená "já s tebou žít nebudu", celou písničku jsme zrychlili a natočili na koncertě v pražské Městské knihovně. Ze záznamu koncertu potom vzniklo album Stará láska Nerez a vy. Píseň Já s tebou žít nebudu se hrála velice často v rádiích a my ji hrajeme dodnes - dokonce i v rámci koncertu Marie Rottrové jako přídavek!
      Dovoluji si Vás upozornit na velkou raritu - součástí alba Neřež - Nebezpečný síly je také interaktivní stopa, která se aktivuje po zasunutí CD do počítače. Obsahuje 31 písní v notách a s akordy a také 2 videoklipy - právě k písni Já s tebou žít nebudu. V první verzi jezdí téměř nazí Sázavský a Vřešťál v paternosteru (to je ten výtah, co jezdí pořád dokola) a nakonec to všechno špatně dopadne - přestřelka, mrtví gangsteři, vilné prostitutky… Druhá verze klipu je natočena v pražském Lucerna Music Baru a vy můžete kromě Neřež vidět a slyšet jako hosty Zuzanu Navarovou a Marii Rottrovou! To vše se nachází pouze na CD, magnetofonová kazeta tyto vymoženosti neposkytuje.



Já s tebou žít nebudu
Zdeněk Vřešťál/ Zdeněk Vřešťál
CD Nerez: "Stará láska Nerez a vy" (Monitor 1994), CD Neřež: "Neřež" (Monitor 1998)

Emi______________Fis7 H7_____________Emi Aisdim H7
Bylas´jak poslední hlt vína sladká a k ránu bolavá

Emi_____________Fis7__H7_____________Emi Aisdim Adim
za nehty výčitky a špína říkalas´dnešní noc je tvá

G_______________________H7
Co my dva z lásky vlastně máme

Ami______Aisdim_____H7
hlubokou šachtou padá zdviž - já říkám kiš kiš

Emi___________________Fis7___H7___________________Emi Aisdim H7
navrch má vždycky těžký kámen a my jsme v koncích čím dál blíž

Emi_____________Ami___Aisdim H7
Ame tuha nádživava jaj dari dari daj!

A dále stejně:

Zejtra tě potkám za svým stínem
neznámí známí v tramvaji
v cukrárně kávu s Harlekýnem
hořká a sladká splývají

Co my dva z lásky vlastně máme…

Ame tuha nádživava jaj dari dari daj!

Bylas´jak poslední hlt vína
zbývá jen účet zaplatit
za nehty výčitky a špína
a trapný průchod banalit

Co my dva z lásky vlastně máme…

Ame tuha nádživava jaj dari dari daj!

Navrch má vždycky těžký kámen
a my jsme v koncích čím dál blíž…

---

      Během posledních dvou let existence Nerez (1993-4) jsem pomohl na svět albu Jaromíra Nohavici Mikymauzoleum a také živému albu Tři čuníci. Obal Mikymauzolea navrhl výtečný český grafik Michal Cihlář, který s námi spolupracoval i na nerezovských deskách. Na titulu Mikymauzolea můžete vidět fotografii Jindřicha Streita. Ten druhý hasič zprava je jasný Karel Kryl (…). Celé pozadí fotografie tvoří jakási tapeta - linoryt Michala Cihláře složený ze stovek malých nohaviček. Původně v těch kalhotkách byli malinkatí myšáci propletení ručkami, nožkami a ocásky do sebe - jakási parafráze na myšáka Mickeyho od Walta Disneye. Den před odevzdáním obalu na filmech jsem tento linoryt pro jistotu ukázal zástupci držitele práv pana Disneyho v Čechách a ten mě ubezpečil, že "jestliže uveřejníme tento obraz zesměšňující populární figurku, nemine vás soud a pokuta 500.000,- USD"! Takže Michal celou noc vyškraboval myšáky z tapety. Výsledek určitě znáte - alba se dosud prodalo mnoho desítek tisíc kusů.
      Tři čuníky natočil Jarek Nohavica s Karlem Plíhalem během koncertu v olomouckém U - klubu, a to s jediným úmyslem: výtěžek z prodeje měl být použit na léčení Karlova spoluhráče Emila Pospíšila. Bohužel se to už nestihlo… Ale z písně Tři čuníci se stal obrovský hit, který potěšil spoustu dětí i dospělých. Úžasný je remake od Kamila Emanuela Gotta…
      Koncem roku 1995 přišel Jarek s nápadem připravit desku, na které by nehrál jenom on na kytaru, ale které by bylo natočeno s kapelou hrající písně zpracované hudebním aranžérem. Tušil jsem, že právě tento tah by mohl být zásadní - sám jako autor vím, že písnička musí být silná a poslouchatelná i s obyčejným doprovodem na kytaru nebo klavír. Tento dar mají písně, z kterých se potom stávají hity, písně, které v sobě už od prvopočátku něco mají a které vlastně nepotřebují "nalakovat" a přikrášlovat. Většina dnešních skladatelů totiž volí právě opačný postup - zajímají je v první řadě zvuky, efekty, bicí, samply a další pomůcky, s jejichž pomocí teprve potom písně "vznikají". U autora takového formátu, jakým Jaromír bezesporu je, toto nebezpečí nehrozilo. Naopak - písničky, které měl připraveny, fungovaly i s obyčejným kytarovým doprovodem a představa, jaké by mohly být s kapelou byla velice lákavá! Vzpomněl jsem si na dřívější skvělé aranžérské postupy Vítka Sázavského u Nerez a někdy na přelomu let 1995-6 ho oslovil. Začalo se natáčet album Divné století.
      Vybrali jsme si našeho kamaráda a zvukaře Nerez z dřevních začátků kapely - Mirka Kluse a jeho studio MSN Recording v Jablonci nad Nisou. Toto studio má několik velkých předností: denní světlo (což je velice příjemná změna po zkušenostech s natáčením v podzemních kobkách), ubytování přímo v domě a daleko od Prahy (všichni jsme byli stále spolu, Bard dopisoval nedodělané texty a přepisoval hotové, zkoušeli jsme aranžmá písní, chodili společně do hospod, opékali na zahradě maso a hlavně neutíkali za milenkami a za jinou prací). Naše práce byla soustředěná a velice klidná - nemuseli jsme počítat hodiny a frekvence, které by nám v jiném studiu ještě zbývaly do konce natáčení. Frekvence totiž vůbec neexistovaly. Mohli jsme točit třeba celý rok…
      Klid na práci tak postupně využili vynikající muzikanti z ostravské skupiny Buty - Radek Pastrňák, Petr Vavřík a Milan Nytra, kytarista Karel Plíhal, klavírista Petr Freund, hráč na perkuse Pavel Plánka, specialista na staré dechové nástroje Pavel Polášek, trumpetista Mirek "Surovec" Surka a výborné vokalistky Jana Feriová s Ájou Sukovou.
      Písničky nevznikaly snadno, protože představy Nohavici a Sázavského se v mnoha ohledech zásadně lišily. Například Těšínská nebo Litanie u konce století - tak ty měly namále a jenom díky neomylnému přesvědčení a taktu aranžéra Sázavského zůstaly tak, jak je znáte. V jednu chvíli už ležely v koši…
      K albu se připravil také videoklip. Na vydavatelství Monitor EMI dobře věděli, že v případě nového a zásadního alba Jaromíra Nohavici se nesmí šetřit. A podle toho také vypadalo natáčení klipu. Ujal se ho výborný kameraman a režisér F.A. Brabec (nedávno například filmy Kytice nebo Krysař). Píseň Starý muž není příliš dlouhá, ale právě proto se hodila jako singl do rádií a kratší stopáž vyhovovala i televizním společnostem. Videoklip se z valné části odehrává na venkovské svatbě, která se rozprostřela na malém nádražíčku kdesi v polích. Takže během několika desítek vteřin se odehraje malé drama mladičkých milenců pod stolem, mezi osmdesáti svatebčany a jejich svatební tabulí projede vlak, na obzoru hoří stodoly, práci dostalo i stádo koní... Výroba tohoto skvostu stála hodně peněz, ale vzniknul jeden z nejkrásnějších klipů, které znám. Český Fellini ve 160 vteřinách!
      Zajímavá je také historka z fotografování Jaromíra Nohavici na obal Divného století v ateliéru Davida Krause. Mistr Kraus nejprve poseděl s Mistrem Nohavicou v jedné smíchovské restauraci a po několika hodinách rozhovoru bylo jasné, že fotka musí být jakoby stará, s patinou - stejně jako heligonka z písně Až to se mnu sekne nebo dřevěná sedmistrunná ruská kytara od Honzy Michálka z Jihlavy, kterou vyrobil pro píseň Starý muž. Potom došlo k focení - během jednoho krásného odpoledne "vypráskal" David Kraus několik desítek filmů, abychom potom vybrali 20 fotografií a z nich nakonec jedinou na titul i plakát k turné. Všem se nám ta potměšilá tvář moc líbila! Teprve při značném zvětšení diapozitivu jsme objevili malý beďárek vpravo nad kořenem nosu. Byl tam ponechán, retušér nezasáhl - protože se nám to hodilo do celkově syrové koncepce alba. Když si ho poslechnete pozorně přes sluchátka, uslyšíte věci, které jsme tam záměrně ponechali (například povzdech na začátku skladby Před dveřmi).
      Jakmile album vyšlo, nastal docela velký poprask. Křest Divného století proběhl 5.12.1996 v pražském Průmyslovém paláci. Toho dne odpoledne zde dávali koncert Jaromíra Nohavici pro 3500 dětí a jejich rodiče. Jakmile skončila Mikulášská nadílka Tří čuníků, nahrnulo se do sálu nových 3500 diváků a večer jim Jarek představil svou novinku. Album Divné století bylo během několika dní zlaté, potom platinové, dvojplatinové a nakonec se stalo Albem roku 1996. Při předávání Českých Gramy začátkem března 1997 ještě neexistovala Kapela Jaromíra Nohavici. Věděli jsme pouze, že začínáme 17. března v Bratislavě v hale Na Pasienkoch, že máme před sebou 100 koncertů a že celý repertoár musíme nazkoušet za jeden týden.
      Zkoušky k turné Divné století probíhaly v krásném sále Turnovského divadla. Díky laskavosti našeho kamaráda Vaška Feštra jsme celý týden mohli nerušeně pilovat repertoár, vymýšlet a měnit. To vše zdarma - za předpremiéru programu v Turnově.
      Premiéra koncertu proběhla 17. března 1997 před vyprodanou halou Na Pasienkoch v Bratislavě. Byla to docela drzost, zkoušet si nové písně před 4600 diváky, kteří doposud znali Nohavicu jenom s kytarou. Tak vznikla Kapela. Na bicí a perkuse hrál Pavel Plánka, na klávesy a trombon Filip Jelínek, na housle Vlaďka Hořovská, na hoboj Petra Pukovcová, na basu a kytaru Vítek Sázavský, já hrál na kytaru a harmoniku. Kromě svých nástrojů jsme ještě všichni zpívali sbory a kdo měl volné ruce, dostal nějaké chrastítko. Zvuk Kapely byl velice pestrý - od křehkého folku přes jazz a klasickou muziku až po náznaky rocku. Všech 100 koncertů bylo beznadějně vyprodáno a myslím, že pro všechny zúčastněné diváky i muzikanty to byl nezapomenutelný zážitek (podrobnosti o turné viz booklet alba Jaromír Nohavica a Kapela - Koncert). Jak to bylo dál se dozvíte příště!


     I v této kapitole mého vyprávění přidávám jako bonus text jedné písně i s akordy. Kdo se chce naučit víc našich písniček, může si je vytisknout i s notami. Celkem 44 písní Neřež, Nerez, ale třeba i Krausberry se nachází na datových stopách CD Neřež - Nebezpečný síly a Neřež - Ještě jednou. Stačí jenom zasunout CD do PC, kliknout myší na ikonu Zpěvník a vytisknout.
     Pro dnešní pokračování jsem si vybral píseň Tisíc dnů mezi námi. První hit Nerez vznikal docela složitě. Napsal jsem dvě naprosto odlišné písničky, donesl je Sázavskému a milý Vítek vzal aranžérské nůžky, texty obou skladeb "rozstříhal" a potom opět slepil dohromady. Vzniklo lepolero Tisíc dnů mezi námi. Zbytek skončil v koši. I v tomto případě se v plném světle ukázala schopnost Vítka Sázavského vybírat to podstatné a zajímavé - a vyhazovat vatu. Právě díky této písni jsme pravděpodobně získali Portu 1982 a Zuzana Navarová vyhrála Vokalízu 1982. Pro album Neřež - Nebezpečný síly jsem vytvořil jakousi parafrázi původní skladby. Jmenuje se Tisíc dnů a vy ji můžete porovnat s původní písní (v levém sloupci). Když si poslechnete novou verzi, jistě uznáte, že naši tehdejší spoluhráči Filip Jelínek a Mirek Chyška (oba také J.A.R.) se docela vyřádili. A všichni jsme se výborně pobavili…


Tisíc dnů mezi námi
Z. Vřešťál a V. Sázavský/Z. Vřešťál

Hmi____Emi7________Hmi9
Ocelově modrou masku máš

Fismi7_Cismi7___Hmi7
Pátý     týden se ti bráním

Hmi__________Emi7______Hmi9
Den za dnem si na nit navlékáš

Fismi7___Cismi7___Hmi7
Korálky s vůní našich dlaní




_______Fismi7 Cismi7 Cmi7 Hmi7
Světlo a tma - tak to      jsem já

_______Fismi7________Cismi7 Hmi7
Zhasni a dělej, co se dělat může

_______Fismi7 Cismi7 Cmi7 Hmi7
Světlo a tma, tak to       jsem já

_________Fismi7___________Cismi7Hmi
Jestli chceš, nezůstane na mně ani kůže
_________D7maj___________G7maj



Jako v 1.sloce

Telefonní seznam nových tváří
To je tvůj polštář pod mou hlavou
Zatržená jména v kalendáři
Pátý týden ve vzduchu plavou


Světlo a tma...

Hmi__Emi7__Fismi7__Hmi
Tisíc   dnů     mezi      námi

____Emi7_____Fismi7 Hmi
jako nekonečno nevypadá

___________Emi7__Fismi7 Hmi
našel jsem tě kdysi ve stohu slámy

_____Emi7__Fismi7__Hmi
ještě dnes mi za košili padáš


Dále stejně jako v 1.sloce refrénu…

Tisíckrát vlasy rozcuchaný
vlasy rozcuchaný jako křoví máš
sladká jak hrušky planý
v hlavě mám z tebe galimatyáš

Tisíckrát přešívaný
knoflíček u krku máš
a tvůj smích zvoní stejně jako hrany
v hlavě mám z tebe galimatyáš…

---

Tisíc dnů
F.Jelínek,V.Sázavský,Z.Vřešťál/Z.Vřešťál
RAP:

Říkala, že modrou (ocelově modrou)
masku místo obličeje někdy taky mám
já si dny, co projdou, co bez tebe mi projdou
já si ty dny popořadě na nit navlíkám
Korále jsou kulatý a ty a já - a já a ty
jó, korále jsou kulatý a s vůní našich dlaní
ona se mi pátý, asi týden pátý

Světlo a tma - tak to jsem já
zhasni a dělej, co se dělat může
světlo a tma - tak to jsem já
jestli chceš, nezůstane na mně ani kůže…

V každým najdeš seznam (telefonní seznam)
v každým najdeš telefonní seznam novejch tváří
ale já tě neznám - ani jméno neznám
nemám fixem zatržený jméno v kalendáři

Světlo a tma…

---

      Někdy na podzim 1997 jsme si řekli, že by nebylo marné celý koncert zaznamenat. Tak vzniklo album Jaromír Nohavica a Kapela - Koncert. Je to sestřih záznamů šesti koncertů, s minimálními úpravami, které byly spíš technického rázu (přeslechy bicích ve zpěvu atp.), o kosmetiku tady nešlo… Také toto album se prodalo v obrovském nákladu - dnes je již dvojplatinové.
      Na začátku turné k albu Divné století stála za Nohavicou Kapela a snažila se ze všech sil doprovázet sólistu, který si podle své nálady určoval tempo i rytmus. Na podzim 1997 už to ale bylo naopak. Nohavica hrál s Kapelou a celý orchestr skvěle šlapal. Nazkoušeli jsme ještě několik dalších písniček. Nejzajímavější "nový kabátek" dostala píseň Mikymauz z alba Mikymauzoleum, jejíž dramatičnost dodala koncertu nebývalý náboj.
      Celé turné končilo řadou koncertů nahrávaných pro živé album Jaromír Nohavica a Kapela - Koncert. Byli jsme unavení a. přestali jsme v nejlepším.
      Někdy v této době se totiž Jaromír rozhodl, že bude vystupovat opět sám. Bylo nám líto rozpouštět výbornou partu muzikantů. Na troskách Kapely tak vznikla nová skupina. Nazvali jsme ji Neřež. Po dohodě se Zuzanou Navarovou z konce roku 1994 jsme nechtěli a nemohli použít značku Nerez. Nebylo by to korektní a zároveň jsme neměli chuť těžit z něčeho, co už neexistuje. Nerez byl jenom jeden a my nejsme z těch, kterým se kapela už desetkrát rozpadla a pak zase dala jakoby zázrakem dohromady. Ale na druhou stranu jsme chtěli názvem naznačit, že určitá kontinuita s Nerez tu je - nazkoušeli jsme několik klasických nerezovských pecek a také nový repertoár se v některých aspektech podobal stylu Nerez. Stačilo přilepit dva háčky a bylo to! Navíc v době SMS se i tento název psal nerez…       Naše spolupráce s Jarkem Nohavicou však pokračovala ještě albem Moje smutné srdce. I zde mohu k obalu doplnit zajímavé informace. Sněženky v bookletu nejsou fotografované, ale skenované - to znamená, že grafik Michal Cihlář vložil jednotlivé rostlinky brutálně do skeneru, který je stlačil jako v herbáři a nasnímal. Vypadají jako živé - z obalu přímo vystupují. Na titulu je opět použita jakási tapeta složená ze sněženkového motivu. V tiskárně kdesi v Holandsku vytiskli první náklad 20000 kusů a poslali ho do Česka. Nastalo velké divení - protože místo přímé modré a zelené barvy byly sněženky vytištěny zlatě. Celý náklad se musel zničit, zachránilo se pouze 100 exemplářů. Ten, kdo tuto raritu vlastní, je možná boháčem…
      Začátkem roku 1998 jsem nabídl písně nové skupiny Neřež vydavatelství Monitor. V té době se ještě CD i kazety prodávaly víc než dobře, takže vidina snadného zisku přesvědčila zástupce vydavatele o tom, že tato investice nebude marná… Možná si představoval, že vykopeme mrtvolku, dáme jí umělé dýchání a Legenda Nerez ožije. Ale právě to jsme vůbec nechtěli. Vybaveni důvěrou a finančními prostředky vydavatele jsme se zavřeli do studia v Jablonci a několik měsíců se tady báječně bavili. Celé album Neřež 1998 je jeden velký happening. Vyzkoušeli jsme všechno a na výsledku to je poznat - jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Vedle něžné písně U tebe pod peřinou od dávného dua Vřešťál&Sázavský najdete neskutečný úlet Špinavý prádlo, popový hnus v rytmu latinskoamerického tance ča-ča Malý Letní Hit, funky Horempádem, ve které jsou bicí nahrazeny hrudním košem Víta Sázavského nebo odpad z Divného století - Nohavicovy Ženy. V tomto případě jsme s laskavým svolením autora použili hudební základ, který zůstal v šuplíku studia po Divném století a spolu s Jarkem jsme píseň svorně přezpívali. Další raritou je píseň Pošetilá. Tuto skladbu jsem původně napsal pro připravovaný muzikál Romeo a Julie. Jůlinku měla představovat Lucie Bílá, Romea rocker Martin Kraus. Díky revoluci 1989 z muzikálu nakonec sešlo a Vítek Sázavský si Pošetilou namísto Lucie Bílé s chutí zazpíval. Ale právě tato píseň předznamenala naše další alba. Je totiž tak trochu beatlesovská - přiznávám se, že mě ovlivnil song The Beatles Here, There and Everywhere. Na každém dalším albu Neřež je minimálně jedna píseň "jakoby" od Beatles (album Nebezpečný síly - Sobota, album Ještě jednou - Ne, Žádný takový). Nestydíme se za naše plagiáty - oba dva totiž Beatles bezmezně milujeme.
      Na konci alba je ještě jedna utajená píseň. Po skladbě Zátiší s vichřicí následuje 59 vteřin dlouhá pauza a písnička Hořkosmutná. Je to takový smutný valčík, na který se (díky aranžmá Vítka Sázavského) tancovat rozhodně nedá!
      Autorem obalu alba Neřež 1998 je opět akademický malíř Michal Cihlář. Záměrně přeházel texty písní, takže v bookletu nejdou po sobě tak, jak znějí na albu. Pod texty jsou vloženy krásné barevné fotografie a nápisy "neřež" s háčky přilepenými lepicí páskou. Můžu vám prozradit, že vytvořit na počítači zdání písmen prosvítajících přes lepící pásku nás stálo nejvíc práce. Bohužel právě ta titulní fotka není moc povedená - zpocený Vřešťál a kouřící Sázavský s přelepenými obličeji - tak tahle fotka asi hodně kupců nepřilákala. Kdo však toto album vlastní, může si udělat obal vlastní (…). Stačí obrátit booklet a získáte krásnou titulní fotku se zelenými jablky a fialovým podkladem, s nápisem Neřež a seznamem všech písní včetně stopáže! No co, život šel dál a my jsme začali opět hrát sami za sebe. Ale o tom až příště!

 

      I dnes vám posílám text jedné písničky s akordy. Na našich posledních dvou albech je najdete všechny na datové stopě, s texty, akordy a v notách s naznačenými vícehlasy. Autorem notace všech písní je brněnský muzikant Petr Dvorník. Byl jsem velice překvapený, když mi, jako studovaný hudebník, sdělil mnohé objevy, které učinil při studiu mých dílek. Obsahují prý četné zapomenuté a neobvyklé hudební postupy a harmonie! Ale snad se to dá někde u ohníčku zahrát.
      Písničku Javor jsem napsal na vojně. Odkroutil jsem si ji ve Vojenském uměleckém souboru Tábor (VUS), kam jsem nastoupil v říjnu 1983. Na tehdejší dobu se povedlo něco, co stojí za zmínku. Oslovili nás Soudruzi z Tábora - že by nebylo marné vyprodukovat v rámci VUS komorní pořad pro malé zapadlé posádky, ve kterém by vystupovala dvojice písničkářů (já a Vítek) a veselá vojenská herečka. Tato nabídka se nám zdála natolik zajímavá, že jsem kvůli ní záměrně opakoval jeden ročník Vysoké školy ekonomické a počkal tak s dokončením studií na kolegu Sázavského! Na vojnu jsme tak nastoupili společně a s pomocí dramaturga VUS Hynka Pekárka napsali za pár dnů scénář našeho pořadu. Odehrával se v čekárně na nádraží, kde jakoby náhodou potkáme veselou vojenskou herečku Lenku Krejčíkovou, která jakoby náhodou jede na konkurs do táborského VUSu, kam máme náhodou namířeno i my. Slovo dá slovo a my si začneme v čekárně navzájem předvádět jednotlivá čísla, která máme na konkurs připravená.
      Bylo to blbé, ale na tehdejší dobu docela odvážné - v rámci programu jsme totiž hráli naše písničky, něco od Nerez, něco ze šuplíku, ale nic zeleného! Pořad se kupodivu líbil i vojáčkům nahnaným do Politicko-výchovných světnic kasáren a tak jsme celý rok jenom jezdili a hráli. Žádného velícího vojáka nám nepřidělili, jezdili jsme úplně sami, vlakem, autobusem, stopem a hlavně velice často místo do kasáren domů za holkama.
      Javor je jedna z mála písní, které jsem napsal jedním tahem. Za pět minut to bylo bez škrtání na papíře, melodie se vylíhla spolu s textem. Možná mě inspirovala i událost z Vánoc 1983, kdy se několik vojáků dívalo na půdě VUS Tábor na film Vinnetou - rudý gentleman. Na tom by nebylo nic špatného. Ale oni se dívali na zakázaný imperialistický rakouský program a nějaký rudý gentleman je prásknul. Deset muzikantů, převážně houslistů potom bylo převeleno k tankánům do Boru u Tachova. Houslista má jemné prsty a aby se udržel ve formě, musí cvičit několik hodin denně. To v Boru asi moc dobře nešlo a pro naše kamarády to znamenalo konec muzikantské dráhy!


Javor
Zdeněk Vřešťál/ Zdeněk Vřešťál
LP Nerez: "Masopust" (Panton 1986), CD a MC "Antologie" (Monitor EMI 1995)

Předehra (3/4 rytmus): Emi / Fisdim / G / C / Ami / Emi / H7 / Emi / Emi /

Emi_____Fisdim_G_____C C/e
Tak už to miláčku musíme brát

Ami________D7______H7___Emi
Chtěl bych tě naposled pomilovat

Emi_____Fisdim_G_______C C/e
Tak už to miláčku u nás chodí

Ami_____D7______H7________C C/e
Javor své listy hned dvakrát shodí

Ami______D7___H7____Emi
Zbývá nám balada o naději

Fisdim____Emi___Aisdim H7
Zejtra mě na vojnu odvádějí

Stejně jako v 1. sloce:

Tak už to miláčku musíme brát
Chtěl jsem ti svou lásku naslibovat
Javor však své listy dvakrát shodí
Jinej tě k oltáři doprovodí
Zbývá mi balada o naději
Zejtra mě na vojnu odvádějí

Teď jsem si miláčku jen jedním jist
Javor ten shodí i poslední list
I kdyby ten javor v bouři blesk sťal
Nikdy bych svou lásku nesliboval
Zpívám si baladu o naději
Zejtra mě na vojnu odvádějí

Emi / Fisdim / G / C C/e / Ami / Emi / Aisdim / H7 /
Emi / Fisdim / G / Ami / Aisdim / H7 / Emi /

---

      V začátcích Neřež účinkovali ve skupině kromě dvojice Vřešťál&Sázavský ještě bubeník Pavel Plánka, houslistka Vlaďka Hořovská a trombonista Filip Jelínek. Tento skvělý muzikant a aranžér potom pozval do Neřež ještě kytaristu skupiny J.A.R. Mirka Chyšku. Na uvolněné místo po Pavlovi Plánkovi přišel bubeník David Uher, který s sebou přivedl i svou ženu - Martinu Fialovou, někdejší saxofonistku a zpěvačku skupiny Laura a její tygři (dnes služba u Martina Maxy…). Rázem nás bylo sedm - folková dvojice, rockový bubeník, zrzavá dechařka, dva muzikanti z věhlasné funky skupiny a klasicky vzdělaná houslistka Vlaďka (např. Sukův orchestr aj.). Takhle velká sestava se nedala uživit jenom koncertováním. Protože jsem v té době napsal celou řadu nových písní, šli jsme po necelém roce opět do studia.
      Víra v "exhumaci" symbolu Nerez u vydavatele kupodivu ještě stále přetrvávala, takže jsme si opět hráli na jabloneckém písečku ve studiu MSN. Byli jsme už ale poučení a na výsledku to je (jak doufám) znát. Kromě aranžování Vítka Sázavského se zde výraznou měrou prosadilo i hudební cítění Filipa Jelínka a Mirka Chyšky. Vzniklo pestré, ale vyrovnané album Nebezpečný síly, které poslouchám dodnes. Šestnáct (plus jedna ukrytá) písniček, interaktivní datová stopa s 2 videoklipy (Marie Rottrová a Zuzana Navarová jako hosté) a notovým záznamem 31 mých písní (zpěvník "Třicet případů Zdeňka Vřešťála"), nápaditý obal Michala Cihláře, výborný zvuk - a nic se nestalo. V roce 1999 totiž začala Velká krize hudebních vydavatelů (VKHV) - vypalovači pálili o 106 a z této činnosti se stal národní sport. Skvělá ukázka zlatých českých ručiček, ale i nepružnosti cenové politiky vydavatelů. Album si za 450,- Kč koupilo 3000 posluchačů. Dnes ho s velkým úspěchem prodávám na koncertech za dvě stovky, protože je i po několika letech pro většinu posluchačů úplně nové…
      Před titulní písní Nebezpečný síly je zařazena zvuková koláž Přelet nad smíchovským dvorem. Je to vůbec můj první záznam na přístroji zvaném Minidisc recorder, ke kterému jsem si pořídil stereofonní mikrofon Sony. Vystrčil jsem ho z okna svého smíchovského bytu a zmáčkl tlačítko nahrávání. Náhodou v té době letěl kolem vrtulník a náhodou se Romové na dvoře protějšího pavlačového domu rozprchli jako krysy. Náhodou totiž právě probíhala válka na Balkáně a nad Prahou lítaly obří bombardéry B 52 někam do Srbska. Z původních pěti minut to Vítek spolu s mistrem zvuku Oldou Slezákem sestříhali na 1:07 a vznikla tak úžasná zvuková povídka. Vždycky, když slyším vrtulník, vzpomenu si na naše nebezpečný smíchovský síly…
      Přiznávám se, že právě romská komunita na Smíchově byla pro mne silnou inspirací. Písně Já s tebou žít nebudu, Nebezpečný síly nebo Ze Smíchova na Pankrác jsou toho důkazem. Když máte okna přímo do dvora protějšího pavlačového domu, kde se doopravdy dějí věci, nemůžete se tomu divit. Od jara do pozdního podzimu tam vysedávají celé rodiny na betonovém dvoře a zpívají, pijí, milují se, perou se a vyprazdňují. Tím samozřejmě myslím citové vyprazdňování - z písní je slyšet onen stesk po dálkách a po svobodě. Tady - uzavřeni na dvoře smíchovského činžáku, jsou tak spoutaní, nezaměstnaní a ponížení… No nic - ta jejich muzika se mi hodně líbí a já se za své neumělé kopie nestydím. I Radek Pastrnák ze skupiny Buty ví své - je to tak Normále.
      Na albu Nebezpečný síly je také píseň V pořádku. Napsal jsem ji na rodinné dovolené v Jizerských horách a dodnes si vzpomínám, jak se mé tchýni nelíbila… Písnička to je mírně přiblblá a snad právě proto se stala hitem, a to hlavně mezi dětmi! Je zajímavé, že ti malí prevíti zabírají vždycky víc na rýmy jako "masák - prasák", než na umělé Dády a Standy Vegáče.
      Tvorbou pro děti jsme se okrajově zabývali i my. Připravili jsme album dětských písniček Sloni v porcelánu aneb Písničkáři dětem. Na začátku ambiciózní projekt a hvězdné obsazení (Nohavica, Schmitzer, Eben, Skoumal, Hradišťan, Burian, Dědeček, Navarová a mnozí další). A na konci zklamání - spolu s grafikem Michalem Cihlářem jsme připravili vystřihovánky sloní masky (na koncert spojený s křtem tohoto alba v Lucerně jelo Prahou několik tisíc dětí v maskách i s choboty), vše se zdálo báječné, dětem se deska líbila, v televizi se hrály písničky… Celé to skončilo na jednom úředníkovi ve vydavatelství, který prohlásil, že masky slona jsou sice krásné, ale mají netradiční formát, takže se distribuovat nebudou, protože se špatně skladují. Ještě loni jsem jich měl doma několik tisíc… A taky 5000 barevných plakátů na křídovém papíře a taky nedůvěru k velkým firmám, které nemůžou prodělávat na nových projektech. Mají to tak těžké - živit tolik zaměstnanců a ještě k tomu vydávat nějaké zbytečné původní české novinky. Lepší je propagovat chemické blondýny s předělanými hity, na Nově, na playback, nadarmo.
      Měli jsme toho plné zuby, unavení a naštvaní jsme rozpustili nejsilnější sestavu Neřež a všechno nám připadalo zbytečné. Poslechněte si píseň Málem - ta je (taky) o té době. V textu se schovává několik zásadních lidí mého života - buď přímo nebo mezi řádky. I proto jsme se rozhodli přejít k jiné vydavatelské firmě. Chtěli jsme to zkusit Ještě jednou… Ale o tom až příště!


      Pro dnešní přídavek jsem si zvolil nenápadnou písničku z alba Ještě jednou. Jmenuje se Stodolecký kostelíček. Bělostná stavba kostela ve staré části pražských Stodůlek se tyčí přímo naproti sídlu firmy EMI (dříve Monitor), kde už několik století vládne Vladimír Kočandrle (zvaný Kočár). Zde jsem mnohokrát podepisoval zásadní exkluzivní smlouvy za naše přední umělce. Rituál "úpisů dušiček" je už dnes prakticky k ničemu. Ale tenkrát ve dvacátém století už to něco znamenalo - mít svoje jisté. Uběhlo pár let a veškeré smlouvy jsou k ničemu. Takže sbohem bílý kostelíčku…


Stodolecký kostelíček
Zdeněk Vřešťál/ Zdeněk Vřešťál
CD Neřež: "Ještě jednou" (BMG Triola 2001)

A________A/gis
Už se práší za kočárem

Hmi_______Cismi__E4 E
Sbohem bílý kostelíčku

A____________A/gis
Ďábel za mnou mával cárem

Hmi______Cismi____E4 E
Aspoň úpis na dušičku!

________A______A/gis
Co chceš mít, to ti dám

____Hmi______E
I tvý dluhy spočítám

___A____Fis*          Fis* = tóny fis - dis - e - gis
Ale já mu povídám

____________E4__E
Co když chci zpátky?

A dále stejně jako v 1. sloce:

Kočí prásknul dlouhým bičem
Bílej kostel mizí v dálce
Ďábel sám i se svým Ičem
V levým rohu na obálce

Jestli já nebo on
Za svůj nápad, za svůj tón
Dlouhý prachy, milion
Jsou na mě krátký

Už se práší za kočárem
Sbohem bílý kostelíčku
Sbohem bílý kostelíčku
Sbohem bílý kostelíčku…

---

      Jak jsem se zmínil v minulé kapitole, nízký prodej alba Nebezpečný síly byl jednou z příčin našeho odchodu od firmy Monitor EMI k jinému nadnárodnímu kolosu - k firmě BMG Ariola. Krize prodeje hudebních nosičů nás donutila také zredukovat sestavu Neřež. Z kapely postupně odešli Filip Jelínek, Mirek Chyška, Vlaďka Hořovská, Martina Fialová i David Uher. Poslušně jsme se od náznaků funky, blues a rocku vrátili zpátky do folkové krabičky. V Neřež na začátku nového tisíciletí hráli kromě zakládajícího dua V&S ještě bubeník Pavel Plánka (hrál už v předposlední sestavě Nerez a v první formaci Neřež) a zpěvačka a violoncellistka Magda Škardová. Ta přinesla do skupiny prvek, který velice zaujal nového vydavatele - Magda totiž kromě zpěvu psala i vlastní písně, což opět mohlo pro diváky vypadat, jako že se Nerez vrací… Krátce zastřižené černé vlasy, výrazný a zapamatovatelný hlas, podobné pohyby na jevišti - no zkrátka skoro jako Navarová…(podle mínění vydavatele). A ono to dopadlo zase jinak. V jabloneckém studiu MSN Recording vzniklo během jara a léta 2001 nové album Ještě jednou, na kterém jsou rovnoměrně zastoupeni všichni tři zpěváci a autoři Neřež - Škardová, Sázavský a Vřešťál. Opět jsme se nebránili experimentům. Ve zvukové koláži Velký nákup bloudím se svou přítelkyní Miriam po brněnských a pražských hypermarketech s mikrofonem v ruce. Několikrát jsme byli zadrženi ochrankou a vyhnáni pryč ("točíte tady rozhovory s našimi zákazníky…"). A přitom jsme potřebovali jenom předehru k písni Žádný takový. Jak se ukázalo, je tato zvuková koláž rovněž předehrou ke skvělému happeningu Hypermarket Český sen, který mě hodně pobavil. Nová doba sebrala českému človíčku fronty na maso, knížky i devizové přísliby. A příslib jménem Český sen byl tak hodně lákavý…
      V Nohavicově skladbě Vlci jsme napoprvé použili rytmický pattern z jakési samohrajky (na albu samozřejmě hraný živě Pavlem Plánkou). Písničku jsem našel ve zpěvníku Písně Jaromíra Nohavici od A do Ž a se souhlasem autora ji předělal do nového tvaru. Onen rytmický pattern se jmenoval tuším Bali - Bali a spojení Nohavici s orientální melodikou nás docela pobavilo. Usáma bin Ládin by z nás měl radost…
      Spolu s přípravou alba Ještě jednou jsme s Vítkem souběžně pracovali na novém studiovém projektu Marie Rottrové. Původní pracovní název zněl Marie Rottrová zpívá texty Jaromíra Nohavici, dokonce jsme v archivech Československého rozhlasu Ostrava našli téměř třicet nevydaných písní Marie Rottrové, které otextoval Jaromír Nohavica, ale nakonec jsme museli od tohoto nápadu ustoupit. Z třiceti textů bylo použitelných sotva šest a další nám Jarek nenapsal. Alespoň jsme se při poslechu stařičkých rozhlasových snímků dobře pobavili (úchvatná je například ekologická píseň o smutných kapřících ve špinavých řekách)…
      Nakonec jsem oslovil Zuzanu Navarovou, která napsala dvě písně (Podívej se do mě a Nespi a vstaň), já jsem přispěl skladb